Zpráva ze stanoviště Stráž u Ločenic- čerti a čertice Tlapovi
Díky čertici z Chlumské hory, která nám o Keltském telegrafu pověděla, mohla proběhnout naše letošní premiéra v tomto velmi zajímavém projektu. Přihlášení bylo sice trochu na poslední chvíli, ale alespoň akce proběhla v komorním rodinném kruhu, kde jsme si vyzkoušeli, co to obnáší a jak to funguje. Příští rok plánujeme informovat více lidí, tak se možná rozrosteme…
Na Stráži u Ločenic nás bylo celkem 5: celá naše rodinka (nejstarší čtyřicetiletý čert, jeho o dva roky mladší čertice¨a jejich čerťata: skoro 14tiletý čert, skoro 9letá čertice a nejmladší skoro 3letý čertík).
O stanovišti jsme neměli pochyby: Stráže leží kousek od našeho domu a je odtud skvělý výhled do okolí, rádi tam chodíme na procházky.
Odpoledne jsme na poli z kamenů připravili ohniště, sedátka a nanosili suché klestí- oheň se pak v noci hodil- ohřál a osvětlil zároveň… Prošli jsme si terén a hledali, odkud by byl nejlepší výhled do okolí. Vzhledem k tomu, že naše stanoviště navazovalo na signály z Chlumské hory a po nás následovala hora Todeňská, snadno jsme nalezli vhodný výchozí bod, s velmi dobrým výhledem na obě místa. A v noci, když jsme kousek popošli, mohli jsme zahlédnout signály z Kletě a Horního Háje, bez problémů jsme pozorovali světelná znamení z Chlumské a Todeňské hory, Slabošovky, Hradišťského vrchu u Kaplice a Kraví hory. Pokud by nás bylo více, dalo by se vytvořit opodál ještě jedno stanoviště s výhledem na Temelín a východní horizont- kdo ví, kam až bychom dohlédli a čí signály spatřili…
Před setměním jsme rozdělali oheň, nařezali a a nalámali klestí a suché větve na oheň. Nezapomněli jsme ani na hudební nástroje a píseň „Chválím tě, zemé má“. Nástrojů jsem měli více, ale využili jsme kytaru, bubínku a tamburíny. Řekli jsem si pár slov o Keltech, jejich propojenosti s přírodou, o symbolice akce- každý pak v ohni spálil to, čeho by se chtěl zbavit… Nálada byla trochu napjatá: malé čertici byla zima, větší čert byl nedočkavý a nejmladší s vervou přikládal a skládal do řady kameny z pole. Nervozitu jsme zahnali bábovkou s čajem a najednou byl čas na pozorování světelných znamení a jejich vysílání… Telefonicky jsme navázali spojení se sousedními čerty a pozorně sledovali signály. V nám stanovený čas jsme i my úspěšně odpálili naše ohňostrojové efekty a s radostí přijali zprávy od okolních čertů, že nás viděli :-).
Potom z nás napětí a nedočkavost spadla. U plápolajícího ohýnku, zpěvu a povídání jsem počkali, až oheň dohoří (nejmladší čertík mezitím v náručí usnul), uhasili ho vodou a vydali se pak za mírného deštíčku k domovině…
Byly to velmi příjemně prožité chvíle plné radosti z navázaných světelných kontaktů a pokud se bude akce konat i příští rok, rádi se jí dle možností opět zúčastníme- už jako trošku zkušenější, větrem, ohněm, nocí a mírnými dešťovými kapkami vyškolená čertiska v tradičním Keltském telegrafu…
Děkujeme všem organizátorům a účastníkům za možnost být při tom!
Všechny příznivce Keltů zdraví čertovská rodinka od Stráží u Ločenic