Zpráva Vinařická hora 2013

Na Vinařické hoře jsme letos zažili večer, ke kterému se ve svých myšlenkách, myslím všichni, budeme ještě dlouho vracet. Předně povětrnostní podmínky byly natolik náročné, že musím poděkovat všem a ocenit všechny, kdo na Vinařickou horu dorazili. Mráz skoro až 10 stupňů pod nulou a silný vítr, který nejenže nás mrazil, ale i svými poryvy drze bral tóny našich bubnů.
Předávání světla – spolehlivě jsme viděli přicházející světlo z Vysokého vrchu u Unhoště, předali jsme Slánské hoře, jejichž odezvu jsme viděli také. Velkým překvapením pro mě byla sms zpráva, že náš signál byl vidět až na Hazmburku u Libochovic, což je místo od Vinařické hory vzdálené 40 km.

Rituál- nikdy tohle moc nepřipravuji předem, téma se mnohdy objeví až několik hodin před započetím, když už je zcela jasné, kdo dorazí a s jakým rozpoložením. S mým příchodem na Horu mě navštívilo i téma letošního snažení na kopci. Hledání sebe sama a svého místa na zemi v kontextu vlastního svrchovaného bytí a světa, v němž žijeme.
Při našem příchodu měl vrchol Vinařické hory zápornou polaritu s vírem po směru hodinových ručiček. Pro dané naše téma „ukotvení“ se to ukázalo jako žádoucí, proto jsme to takto přijali, bez korekce, a započali práci. Shromáždili jsme se v kruhu v blízkosti vedlejšího energetického vrcholu Hory a každý jsme si vytáhli runovou kartu z připraveného balíčku. Runu, která bude naším průvodcem v časech dobrých i zlých po celý letošní rok. Přijali jsme její poselství a každý se s její pomocí ve svých myšlenkách ponořil do sebe sama. Svého nitra a kořenům, odkud pochází, kam kráčí a kam v životě, v sobě samotném i ve světě patří a to v zájmu svého nejvyššího dobra.
Poté jsem rozezvučel zemitý buben, jehož tóny měly být vodítkem při naší individuální cestě k našemu nitru. Buben odezněl a každý jsme se individuálně vypravili na naší cestu životem, letošním rokem, na cestu hledání místa, kam patříme a odkud můžeme pohnout celým světem. Je to cesta individuální, cesta hledání nás samých, proto každý z nás, poté, co našel pocit bezpečí jistoty a vlastního zakořenění, skončil v Hoře na jiném místě. Na tomto svém místě jsme si každý namalovali svou runu pro letošní rok na zem a postavili se na ní. Já, z vrcholu Hory jsem opět rozezněl buben, do jehož tónů se přidaly další bubny, z míst, kam jejich držitelé na své cestě hledání sebe sama na Hoře došli. Za zvuku bubnů jsme se každý ponořili opět do svého  nitra, hledajíc místo, ve svém nitru, kam patříme, kdo jsme a jaký je náš individuální úkol pro letošní rok. Dozněly bubny a my se každý individuálně začali probouzet do světa vnějšího. Otevřeli jsme oči, začali si uvědomovat, kde jsem, kdo jsem, kde stojí např. naše manželka, manžel, partner, v jakém kontextu jsme my vůči komunitě, se kterou jsme rituál začali, kde je naše místo vůči ostatním, na Hoře i na světě jako celku.
Po odeznění tohoto prožitku jsme se opět sešli v původním kruhu, kde jsme začínali a proběhl krátký rozhovor, ve kterém jsme si vzájemně sdělili své dojmy, prožitky, poznání a náměty, které nám nová zkušenost přinesla a jaké cesty nám ukázala. Místo na Hoře, které jsme si každý našli, s osobní runou pro letošní rok, kterou jsme si tam vyryli, bude po celý rok naším chrámem, domovem, kam se budeme každý individuálně vracet pro otázku, radu, sdělení, opětovný prožitek sebe sama v kontextu vnějšího světa, ve kterém žijeme. Nechť toto místo nám dá porozumění, přijetí i moc se svobodně se na našich individuálních rozcestí rozhodnout a ukáže nám, kudy vede cesta.

Keltský Telegraf 2013 – celého večera na Vinařické hoře bylo přítomno 18 účastníků. Je to nárůst oproti loňskému roku a ke cti celého Keltského Telegrafu bych chtěl říci, že pro některé účastníky má takovou cenu, že jim za to stojí jet autem z domu 1,5 hod, tam a 1,5 hod zpět, aby se mohli předání světla zúčastnit, jako se to stalo nám, neboť jsme přivítali jednoho účastníka až z Nymburka, což je od Vinařické hory přes celou Prahu a vzdálenostně 110 km !
Přeji Keltskému Telegrafu a nám všem, aby ten letošní rok nepřinesl jen to, co si přejeme, ale aby nám dal ještě víc. Člověku se totiž v jeho subjektivitě někdy může stát, že to hlavní přání by mohl přehlédnout……

Mé pozdravení, včera světlem, dnes slovem, nechť doletí Vám všem.

Josef F. S. Král, Vinařická Hora

Napsat komentář