Zpráva Říp 2013

Ahoj,
na Říp jsem dorazila nejprve sama okolo páté odpolední, abych si ověřila, že kopec je to zatraceně rozlehlý, neexistuje na něm jedno stanoviště, ze kterého bychom mohli přijímat i vysílat, našla místo na odpal, nanosila k lavičce u rotundy nějaké dřevo a zjistila, že mám ještě fůru času a že je zima jako v psírně.
Vysvobození přišlo v podobě telefonátu od Oty, kterému jsem Říp „vyfoukla“ před nosem a se kterým jsme se dohodli, že se na Říp vejdeme v pohodě všichni. Volal, že bychom se mohli sejít a před telegrafem ještě najíst v hospůdce. To už jsem klouzala z ledového kopce směrem ke vsi Krabčice, kde jsme se skutečně v hospodě u kostela sešli zatím v počtu pětí lidí, abychom objevili, že se vlastně s jedním z nich už znám z loňského Hronu. Svět je malej!
Další tři moji známí přibyli do hospody a za chvíli jsme už museli jít nahoru. Trochu jsme podcenili výstup, takže jsme se zarazili na Mělnické vyhlídce (východ), zkusili najít vatru v Liběchově (neúspěšně, nezaměřili jsme ani červené světlo věže telefonního operátora, které mělo být nad nimi). I když jsem ve Středohoří na vandru byla a už viděla, jak jsou údolí přesvětlená a hory se tmavě tyčí nad rovinou a proti poměrně přesvětlené obloze,překvapilo mě, jak málo je kromě světel obcí a jedoucích aut vidět.
V předepsaný čas jsme z Mělnické  vyhlídky na východě (nestihli jsme se přesunout na Roudnickou vyhlídku na severu, odkud by vysílání směrem na sever bylo lepší)  vypustíli světlice. Světlice podle mých informací zachytili minimálně Varhoštští ze své rozhledny.
Díky tomu, že se u Řípu napojovaly dvě trasy (ani signál z Budče u Chlumu ani z Hazmburka jsme neměli šanci vidět), byla mezi naším odpalem a odpalem z Radobýlu poměrně dlouhá prodleva, stihli jsme vyšplhat nahoru na Roudnickou vyhlídku a měli tak přenos Středohořím jako na dlani. zachytili jsme signál z Radobýlu, Varhoště a zřejmě i z Děčínského Sněžníku. Milešovku jsme bohužel neviděli. Překvapilo mě, jak ty ohňostroje vypadaly maličké a jak blízko země opticky byly.
No a pak jsme se vrátili k rotundě, s trochou potíží rozdělali oheň, uvařili svařák, opekli buřtíky. Pak se spřátelená Otova skupinka rozloučila, protože byli opravdu zmrzlí i po celodenním výletě a my zbylí čtyři jsme si ještě užili trochu toho veselí u ohně pod hvězdnou oblohou s trochou bubnování, jammování, zpěvu a tance. O půlnoci jsme po sobě zametli stopy, vrátili se dolů a utekli před zimou nejprve do místní hospůdky a pak do teplých postelí. Člověk měl takový pocit, že tu teplou postel má tak nějak víc zaslouženou než normálně (teploměr v autě hlásil -8 stupňů).
Bylo to krásné, byl to pro mě velký zážitek. Jsem moc ráda, že jsme se nenechali odradit vzdorem paní zimy, že jsme se na Řípu sešli a zapojili do telegrafu a zjistili, jak je to vlastně s viditelností signálů.
Díky vám.
Bohdana
Fotky: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotky-akce-keltsky-telegraf–svatek-ohnu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *