Zpráva Lázek 2014

Tak se nám letošní Telegraf vydařil.Počasí přálo a my jsme měli signální pistoli a odpalovali jsme světlice,takže nás bylo ze všech stran dobře vidět.Nicméně poprve jsme byli na kopci sami – vždy předtím někdo přijel a bylo nás víc – letos jen já a manžel.
Ale zjistila jsem,že pro ten klid,nebe s hvězdami a výhled do kraje se světýlky lidských obydlí,jsem si to letos užila asi nejlíp.Zapomenula jsem sice doma bubínek i didžeridoo,ale mohla jsem tu dobu strávit v meditaci.Za těch pár let,co tohle provozujeme,znám osazenstvo okolních kopců,tak jsem v duchu byla s Alenou Skyvovou na Křížové hoře,s Jindrou Morávkem na Kralickém Sněžníku,s Věrkou Sadílkovou na kopci nad Čenkovicemi – ti si to mimochodem užívali – vatru jsme viděli a skoro i slyšeli mohutné bubnování – Beranovi na krásném Kozlovském kopci nad Českou Třebovou ,na kamaráda Lugara na Boiice a letos poprve k mé velké radosti i na neznámé na Kunětické hoře,jejíž zapojení jsem si vždy přála,můj kraj jí v mém pojetí končí.A myslela jsem i na všechny další,neznámé,kteří jsou na kopcích po celé zemi a ohni ji uctívají.
Tak se mi ,skrze tu samotu na kopci,podařilo letos duchovní propojení,nejen to světelné,víc než kdy předtím.
Předloni v létě,byla jsem s manželem a vnoučaty na Kozlovském kopci a zjišťovala jsem,do jaké míry je tam vidět na Lázek./Mimochodem Kozlov je nádherný – víte,že tam 15 let žil Max Švabinský a jsou odtud jeho nejkrásnější obrazy?/ Obhlížela jsem s láskou celý ten náš kraj – Jeseníky,Buková hora,Kralický Sněžník,vše proloženo kopci a kopečky s lesy,loukami a poli,slunce svítilo a bylo to krásné.Najednou jsem si všimla,že kdesi mezi těmi kopečky se začíná sbírat jakási zlatá mlha – k mému úžasu se z ní vytvořil sloup ze zlatavých částeček,který rotoval a stoupal vzhůru.Chtěla jsem,aby se na to šel podívat i manžel a děti,ale ti byli daleko za mnou.Tak jsem ten úkaz sledovala sama – po chvíli se sloup rozplynul a mě zůstala jen otázka,co jsem to vlastně viděla.Stále hledám odpověď,ale myslím si,že Země možná nějakým způsobem odpovídá na naši lásku.
A tohle je podle mě i smyslem Keltského telegrafu – když v jednu chvíli tolik lidí na kopcích myslí a cítí stejně,když směřují svou péči k zapomenuté a využívané bez úcty skoro pro techniku a civilizaci  naší Zemi,Země to ví a nějak odpovídá.
Tohle jsem si skrze tu letošní samotu na Lázku uvědomovala a prožívala,ale musím zapracovat,aby příští rok nás přece jen bylo víc.Na léto chystám opět setkání u nás s osazenstvem nejbližších kopců,i tohle má na svědomí Keltský telegraf,.Poznáme nové ,stejně smýšlející lidi a potom,když posíláme světla,víme,kdo se na ně dívá a můžeme myslet i na ně.
Takže díky za tuhle krásnou akci,která je pořád ještě v začátcích a myslím,že ji čeká velká budoucnost.
S pozdravem Alena Crhonková – Lázek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *