Zpráva Kraví hora 2013

Kraví Hora u Hojné vody (Dd)
– počet účastníků 5 + jeden medvěd plyšový
– signál dorazil z Kletě, Hradiště a nejspíše i z Chlumské hory a Horního háje, spatřen též diverzní ohňostroj asi z úpatí Slepičích hor, nespatřen signál ze Slabošovky

Já medvěd plyšový Arto s hodností čertí pomocník bych rád podal hlášení z Kraví hory u Hojné vody.
Ještě před setměním jsme se vydrápali po zledovatělé a zasněžené pěšině, motající se po skalnatém úbočí hory, až na vrcholek tyčící se celých 953 metrů nad mořem. Mně se stoupalo opravdu krásně, jelikož jsem se nesl v batohu. Ale ani tolik mnoho výškových metrů nám nestačilo k výhledu, proto jsme ještě vystoupali na rozhledně nad koruny smrků. Rozhodl jsem se přidat také. To jsem si ale dal. Vítr mi profukoval můj plyšový kožíšek tak, že jsem se klepal jako osika. Rychle jsme se proto rozhlédli po krajině, zaměřili si nejvzdálenější vysílací bod, jímž byla Kleť, a co nejrychleji slezli zase dolů pod rozhlednu. Trošku jsem se obával o viditelnost, protože obloha byla zatažená a obzor se ztrácel v mlhavém oparu, ale to jsem si nechal jen pro sebe. Dole jsem pomáhal svým lidským společníkům se sběrem všudypřítomných suchých větví a s rozděláním ohně. Během dvouhodinového čekání na signalizaci jsme si vařili teplý čaj, popíjeli studenou medovinu (i já si jí dal, mám jí totiž moc rád ;-)), a povídali si. Vítr nám foukal i zde dole, ale oheň pěkně hořel a hřál, takže se dal i s přituhujícím mrazem celkem v pohodě zvládnout. Hlavně však odfoukl veškerou oblačnost daleko za kopce a zajistil nám tak nádherný výhled do kraje i na noční oblohu.
Upozornili jsme se na zahájení vysílání z Bílých Karpat a pak po hodině zabaleni ve všem, co jsme měli s sebou, znovu vystoupali nahoru nad stromy. Moc to nepomohlo, protože se nám vítr a mráz okamžitě zakousl až do morku kostí. Já se přitulil ke své kamarádce, ale stejně jsem se klepal tak, že jsem neudržel dalekohled.
A pak to konečně začalo. Signál doputoval na Kleť, která ho ve 20:44 poslala dál. V určené časy, nebo spíše o chvíli později, jsme zahlédli buď bílé, nebo červené světlo vysílané z dalších stanovišť. Jen stanoviště před námi, rozhledna Slabošovka, se nám schovávalo za kopcem, a tak jsme neměli šanci se vidět. Chtěli nám sice poslat signál pomocí lampionku štěstí, ale v tak silném větru to nebylo možné. Škoda. V přiděleném čase jsme i my (stanoviště zcela na konci jihočeské trasy) vyslali telegrafní signál jakožto  pozdrav všem nadšeným a otrlým účastníkům a zároveň jsme sem přímo k nám chtěli přivolat jaro. To se nám ale nepodařilo a paní zima se nám směje ještě teď. Nakonec jsme se pod rozhlednou společně vyfotili. A tady nás máte :-).
Loučím se s Vámi a děkuji, že jsem se mohl zúčastnit této skvělé akce.
Váš Arto, medvěd plyšový.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *