Zpráva Javorský vrch 2014

Na vrchol kopce jsme se vydali v počtu šesti lidí už ve tři hodiny odpoledne. Ihned po tom, co jsme vystoupili z aut, nám nad hlavou práskl blesk a hrom a spustila se nesmlouvavá bouřka – první jarní. Uvítání přírodou bylo tedy více než ledajaké vítání, byl to test odvahy a odhodlání 🙂 Z předešlého dne jsme měli naštěstí schované suché latě a tak se nikdo neobával, že by oheň nebyl. Po hlavních přípravách, včetně stavění nezbytných přístřešků (účastnily se i děti a počasí chvílemi opravdu nepřálo), jsme na první pokus zapálili oheň už kolem 17 hodiny. Na prohlídce místního kostelíka, který je v rekonstrukci, jsme pak „nabalili“ další čerty a kolem 20. hodiny nás bylo na kopci kolem pětadvaceti. Takovouto účast jsem v tak dramatických povětrnostních podmínkách opravdu nečekala a jsem za ni moc ráda.

Mraky vysoké střídaly mraky nízké a tak jsme tu neviděli Sněžník, tu Blansko, tu ani Chmelník, který byl přímo pod námi. Ve chvílích, kdy jsme byli v mracích sami, jsme si neviděli ani pod nohy a tak byla situace skutečně napínavá. Sám Lugh tomu asi chtěl, že chvíli před časem signálu si všechna oblaka ustlala v údolích a my tak měli všechny předpokládané kopce na dohled. Jako první jsme zpozorovali Blansko s jasnými čistými signály, poté byla řada na nás a i nám se odpal pyrotechniky zadařil. Společné veselé „jůůů“ mi cinká v uších doteď. Následně jsme viděli Chmelník, Sněžník, Německo s krásným rudým signálem, Pastevní vrch u Růžové jsmé též zahlédli, ač byl daleko a maličko v mracích. Jako poslední jsme viděli signál z rozhledny na Sokolím vrchu, takže jsme mohli sledovat pás spojení v celé kráse. Bylo to prostě úžasné.

V příloze přikládám pár fotek z vršku a jednu od paní Rosenkrancové, která fotila ze Sokolího vrchu a vyfotila náš oheň (malinká tečička vlevo nad městem).

Konečně bych chtěla poděkovat a smeknout panu Helovi a jeho přátelům a pomocníkům za jistě titěrnou a náročnou práci při přípravách, které vždy vrcholí na poslední chvíli (jelikož je hodný a opozdilcům dává šanci až do nejkrvelačnějšího termínu).
Máte můj obdiv!

Mějte se krásně a těšíme se na příští ročník!
Romana Žižková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *