O Keltském telegrafu vím už od prvního ročníku, ale až letos se mi povedlo se zúčastnit.
Na to, že jsem nás přihlásila na poslední chvíli se moje rodinka nadchla a ještě jsme posbírali pár známých okolo, a úderem sedmé hodiny večerní jsme se vypravili na vrchol Chmelníku u Děčína. A232.
Bydlíme přímo na kopci, takže doběhnout na vrchol je chvilková záležitost. Ale šla s námi i moje maminka a tak se nám cesta trošku prodloužila.
Omladina vyběhla přímo do kopce, já s maminkou jsme to vzaly traverzem. Cesta byla uklouzaná a zledovatělá, ale zvládly jsme to.
Vrchol máme okouknutý, takže jsme věděli kam se koukat.
Bohužel silný vítr nám nedopřál rozdělat oheň. Takže ty úžasné buřty zůstaly v batohu.
Blansko A231 máme schované za kopcem, ale domnívám se, že jsme viděli alespoň záři rachejtlí, pokud je tam stříleli.
A Sněžník A24 byl nádherně na dohled. Tam lítaly rachejtličky o sto šest. Varhoští si nejsem jistá zda jsem ji viděla.
Nadšení, že se podařilo signál poslat dál mne ještě neopustilo. 🙂
Celému našemu osazenstvu devíti čertů se akce líbila a určitě se příští rok zúčastníme také.
Jitka
Jdeme dnes do toho, byť nejsme přihlášení. Doufám, že alespoň něco uvidíme. Čerti ze Chmelníku