Na Bílém Kameni se nás sešlo přes 40, kromě toho přišli i tři psi a přijel jeden nablýskaný brouk. Jak mě upozornil Jan B. Urban, čert z předchozího stanoviště a velký znalec hvězd, svítili nám k tomu nad mizejícím srpkem měsíce Jupiter s Venuší a na východě Mars.
I když je Bílý Kámen u nás zcela mimořádným místem, odkud je za jasného dne vidět Ještěd, Házmburk nebo Bezděz, v noci jsme viděli jen světla Matičky Prahy a obřích hangárů firmy Hopi na 15. kilometru dálnice D1. Zahlédli jsme ovšem velmi pěkně dva výstřely od Divišova; naše rakety létaly hodně vysoko, poslední jsem vypaloval ve 20:16, čili ji snad zahlédli na Pepři u Jílového. Na Řípu nebyla šance.
Musím říct, že atmosféra byla zcela mimořádná, přišli většinou lidé z Velkých Popovic a okolních vesnic, které se dodnes jmenují postaru – Vidovice (tedy že viděli od menhiru do širého kraje) a Kunice (tedy od koní). Byl s námi i koňský trenér Ludvík Bělina, o kterém jsem psal v prosincovém čísle, jak se díky koním dostal zpátky na koně, a byl naprosto nadšený. Držel jsem dlouhá kázání o keltské historii a neodpustil si poznámku o Velkopopovicku jako keltském Palenque, stejně jako o protiletecké obraně Prahy, která měla za bolševika svoje centrum právě na Bílém Kameni. Kdyby ale západoněmecká Luftwaffe skutečně byla zaútočila, nechtěl bych se na to koukat.
Pokud nás bude bavit dělat ještě další ročník, zkusil bych se zamyslet nad propagací v místním tisku, sám jsem to tady dával do lokálních infonovin, co se rozdávají zdarma. Kdybyste chtěli, napsal bych každému extra text. Vlastimila Helu navštívila včera na Velké Javořině i Česká televize, čili se pomalu stáváme národním fenoménem.
Jiří Kuchař