Proč si říkáme „čerti“

Vážení přátelé, čertice a čerti,

nedávno jsme dostali zvláštní e-mail pojednávající o tom, že čert nemůže probouzet jarní přírodu, že je to bytost zlá, temná, která s keltským světem a se světlem nemá nic společného. Že prý to slovo pochází od Slovanů. Abyste na dotazy podobného druhu dokázali odpovědět (anebo věděli, co přesně dělat, až vás pošlou ke všem čertům), dovoluji si vám popsat, jak to vlastně celé vzniklo.

V roce 2004 přijel na pozvání Regenerace do naší země poprvé Holger Kalweit. Možná ho znáte jako autora několika knih mrtvých, zejména Keltské, a dalších průkopnických děl, například o Dunkelterapii, kterou u nás po jeho vzoru už dnes provozuje leckdo (viz také www.eminent.cz). Zeptal se mě tehdy, jestli u nás existují Čertovy hory nebo vrchy, anebo Pekelné kopce, a já si s překvapením uvědomil, že jich několik znám. Ptal se mě, jestli vím, proč se tak jmenují a proč jich je po celé Evropě tolik, a já nevěděl. Vysvětlil mi, že v keltské společnosti byl čert HODNOST. Byla to postava spjatá s ovládáním živlových sil, také s pohřbíváním, ale zejména s ohnivým poselstvím. Tolkien, který to dobře znal, použil tento keltský prvek, který jsem z absence jiného nápadu nazval před pěti lety KELTSKÝ TELEGRAF, ve třetím dílu Pána prstenů. Jestli ho máte doma, tak si tu scénu pusťte. Já to dělám každý rok vždycky v pátek před telegrafem.

Holger mi říkal, že nejdůležitější pro přežití Keltů byly právě ty ohně. Čert je musel umět zapálit ZA KAŽDÉHO POČASÍ. Když Římané překročili u Basileje Rýn, dozvěděli se to díky ohnivému řetězu Keltové ve Frísku za tři minuty. I kdyby za deset nebo patnáct, byl to nepochybně geniální způsob, jak upozornit na nebezpečí. Pak už se třeba mohli rozeběhnout běžci, jako měli například Inkové svoje chasquís, a přinést konkrétnější obsah zprávy. V té době, bez světelného smogu a přírodních parků skoro na každém kopci, to musel být jedinečný pohled, když se zpráva rozeběhla, skoro jak v tom filmu…

Křesťanství se samozřejmě s tímto fenoménem muselo nějak vypořádat, protože čert byl v keltské společnosti velmi uznávanou postavou, a tak mu přisoudilo prvky ohně (což chápeme) a také podzemí, protože na vršcích těch kopců, které byly samozřejmě odlesněné, čerti skutečně bydleli pod zemí. Podobně jako z posvátných slovanských hájů udělalo pohanské, mnohdy barbarské, a ze slovanských bohyň takřka nevěstky, postihl stejný dehonestující osud i chudáka čerta. Proto dokonce ani někteří lidé spojení s Bratrstvem Keltů nevědí, že to pojmenování není nic hanlivého, ale přesně a doslova naopak. Že čert nejenom že může probouzet jarní přírodu, ale dokonce musí.

Po prvním běhu KT, kdy jsem měl v roce 2010 honičku dát dohromady prvních 13 čertů, abychom horko těžko překlenuli naši zem od Slovenska po Německo, jsem předal vrchní čertovství Vlastimilovi. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Jako vrchní čert je vynikající, moc mu za to děkuji, webové stránky jsou skvělé, a KT se navíc i díky České televizi a nedávno také iDnes stal fenoménem společenským. Že jednou bude čertovských stanovišť přes 150, se mi ani nesnilo. Ve středu o tom budu hovořit i na partnerské stanici časopisu Regenerace Český rozhlas 2, od jedenácti, s naší velkou příznivkyní Martinou Kociánovou.

Jako obvykle se i letos těším na svůj čertovský post, k menhiru Bílý kámen u Velkých Popovic. Vloni nás tam při minus deseti stupních a ostrém větru bylo 21. Tak doufám, že letos výrazně překonáme číslo Velké Arkány.

Jiří Kuchař

s pomocí Boží čert