Vybráno z měsíčníku REGENERACE č.11/2009
Aktualizováno 13. 3. 2010 – Od listopadu až do března se můžete na stránkách REGENERACE víc než jindy setkávat s kulturou, jejíž kořeny leží na konci druhého tisíciletí před Kristem a o které je mnohý z nás přesvědčen, že v jeho žilách koluje pověstná kapka její krve. Důvod je jasný: v neděli 21. března 2010 se v době jarní rovnodennosti pokusíme zrekonstruovat unikátní způsob, kterým se mezi sebou dorozumívaly keltské kmeny po celé Evropě, odkudkoli až k nejzazším hranicím jejich tehdejšího světa. Jestli chcete, můžete být při tom také.
Celé bytí je zázrak. Keltové byli v neustálém vytržení z tohoto zázraku. Zázrakem, který se před jejich očima trvale opakoval, bylo rození dětí. Odkud přicházejí děti? Dalším velkým zázrakem pro ně byla smrt. Kam odchází člověk? Keltové vnímali toto hluboké tajemství, na které jsme my, jejich potomci, zapomněli, přestali se mu divit a přemýšlet o něm.
Úryvek z Keltské knihy mrtvých od německého badatele Holgera Kalweita je nejen hluboce pravdivý, ale zároveň vyzývá. Právě pro onen pověstný pocit „kapky keltské krve“ v nás, obyvatelích české kotliny a Moravy, je Kelty a jejich kulturu důležité nejen studovat, ale pokusit se ji také prožít.
Keltská filozofie není „jen“ fenomén knih o etnologii nebo archeologii; je to mistrovské učení, které svému lidu zprostředkovávali především druidové. Tito muži prošli mimořádně tvrdým fyzickým a mentálním výcvikem, jehož cílem bylo nejen dokonale ovládat tělo a mysl, ale především nabýt schopnosti nadsmyslové komunikace – navzájem mezi sebou, a hlavně s duchovním světem.
TŘI TISÍCILETÍ
Kolem roku 1200 před naším letopočtem se v oblasti dnešní Salzkammergut v Dolním Rakousku zformovala tzv. halštatská kultura, o které jsme psali v seriálu Esoterický svět v minulém čísle REGENERACE. Keltská éra překlenula tři tisíciletí. Za její historický závěr je považován rok 486, v němž francký král Chlodvík I. porazil Syagria, posledního místodržícího Galie.
Z přehledu keltských dějin, který najdete na těchto stranách, si uvědomíte obrovský rozsah území s jejich vlivem. Od dnešní Velké Británie po Ukrajinu, od Španělska po Frísko, tam všude žili lidé, pro které bylo ústředním pocitem života posvátno.
Keltská tradice se začala znovu probouzet v éře novověku hlavně v Anglii, Walesu a Irsku, tedy v zemích, které daly lidstvu klíčová písemná svědectví o keltských spirituálních zkušenostech. V době letního slunovratu roku 1900 se ve Stonehenge uskutečnil první novodobý obnovený druidský rituál. Tento obří kamenný dolmenový kromlech sice Keltové nevybudovali; přišli k němu v době, kdy byl už celé tisíciletí opuštěn; ale integrovali ho do svého přirozeného spirituálně-krajinného systému, jenž pro ně byl bytostný. Stonehenge je proto s Kelty propojeno velmi úzce a od počátku 20. století se tam podobná setkání konají každoročně. V té době také proběhla Evropou první vlna zájmu o takřka zapomenutý národ. U nás se mohla tato tajuplná kultura ve všech svých aspektech naplno projevit teprve nedávno.
Keltům a jejich světu jsme věnovali řadu článků, kromě jiných i návštěvu keltského muzea u Stuttgartu, kde nám byl průvodcem právě Holger Kalweit. Pokud cítíte hlubší vnitřní zájem o tuto posvátnou kulturu, můžete studovat knihy – anebo podle nich začít žít, což je možná ze všeho nejlepší. Z mnohých bychom rádi doporučili zasvěcenou práci, kterou napsala Emma Restall Orr a jež vyšla pod českým názvem Živá tradice druidů. Po následující měsíce bychom vám Kelty a keltství chtěli představit z poněkud jiného úhlu. Prostředkem nám k tomu bude jedinečná akce REGENERACE, kterou jsme nazvali Keltský telegraf.
ČERT
Uvedený přehled keltských dějin mimo jiné říká, že kvůli své výbojnosti a také kvůli pozdější expanzi římského impéria byli Keltové neustále vystaveni bezprostřednímu ohrožení. U tak rozsáhlého osídlení kmenů, hovořících sice různými jazyky, ale majících společnou krev, kulturu a spiritualitu, ani není divu. Vedle mnoha jiných proti nim vytáhly opravdové legendy: Alexandr Veliký a Gaius Julius Caesar. Nepřekvapí, že po pádu Kartága soustředil Řím svoje síly především na ně.
Pro racionálně myslící Římany byla keltská civilizace plná nepochopitelných tajemství. Ani nejstarší veteráni římských legií do té doby nepoznali zuřivost, s jakou se rvali její válečníci, ani odvahu a připravenost zarostlých bojovníků kdykoli zemřít. Neznali totiž keltskou vášeň pro život – a možná ještě silnější pro smrt, v jejímž náručí spatřovali Keltové bezpečí přechodu do pravého domova svého ducha. Římané, zvyklí na nábožensko-utilitární pojetí světa, nemohli rozumět ani druidismu. Co jim ovšem zůstávalo dlouhou dobu naprostou záhadou, byla schopnost keltské komunikace na jakoukoli vzdálenost.
Na jednom z našich výletů vyprávěl Holger Kalweit, že když římské legie překročily dolní Rýn, dozvěděly se o tom kmeny na severu za několik minut. Možná jste viděli závěrečný díl Pána prstenů a scénu s gondorskými majáky. Pan J. R. R. Tolkien byl pravým znalcem mytologie keltského světa a v této epizodě se inspiroval k později do filmové dokonalosti dotaženou realitou jejich života.
Vedle druidů žilo v keltské společnosti několik dalších svébytných entit. Jednou z nich byli tzv. čerti, po nichž nám jako památka na tuto dobu zůstala poměrně častá místní jména Čertova hora nebo Čertův kopec. Na trase našeho Keltského telegrafu máme jeden z nich – je to Pekelný kopec, který leží nedaleko Třebíče směrem na jih.
Čerti sice žili na kopcích, ale svoje příbytky tam měli pod zemí. Zabývali se především ohňovými a zásvětními věcmi. Mimochodem: odtud také pochází představa, že čert bydlí v podzemí a že tam je také posmrtné peklo plné ohně.
Měli několik úkolů. Působili jako správci pohřebišť, protože Keltové ve snaze vtáhnout duchovno do našeho hmotného světa instinktivně volili pro umístění hrobů nádherné přírodní scenérie, velmi často svahy hor. Čert byl ovšem také šaman. Neměl sice zasvěcení druidů, ale znal komunikaci s bytostmi živlů.
Významnou, a v keltské společnosti možná tou nejdůležitější rolí čerta, byla starost o signální oheň. Za každého počasí, v kteroukoli roční, denní i noční dobu musel být schopen zapálit hranici, kterou na vrcholu hory připravil a střežil. Vyslat smluvený signál, který mohl mít různou podobu. Jeho umění bylo pro panevropskou keltskou společnost často otázkou života a smrti. Tedy už chápete, o co se pokusíme: Oživit jedno z keltských tajemství.
KELTSKÝ TELEGRAF
V keltských dobách byly vrcholy kopců, které obývali čerti, bezpochyby odlesněné. To už dnes neplatí, snad jen v případě nemnoha míst, například menhiru Bílý kámen nedaleko Velkých Popovic. Jinak až na výjimky, třeba z rozhledny na Blaníku, nemůžete z vrcholu do okolní krajiny vidět. Celou tuto poměrně náročnou akci proto musíme provést v době, kdy na stromech ještě neroste listí, aby bylo alespoň něco vidět mezi kmeny. Příhodným datem je pro nás právě jarní rovnodennost roku 2010. Také už nemůžeme použít přirozený živlový čertovský oheň, to je nad Slunce jasné. K dispozici budeme mít jiný prostředek, sice hrubě nekeltský, zato dobře viditelný.
V praktickém provedení si Keltský telegraf představujeme takto: v neděli 21. března 2010 vyšle ve 20:00 na Velké Javořině první čert Vlastimil Hela k nebi svoje světlo. Zatím předpokládáme, že to budou světlice nebo nějaký druh bezpečného ohňostroje. Možná ale budete mít jiný nápad, který nám napíšete. Jakmile spatří toto znamení čert na vrcholu následujícího kopce, kterým je Buchlov, vyšle svůj signál, a tak to – doufejme – bude pokračovat, než celé toto světelné poselství dojde na Děčínský Sněžník k Valdemaru Grešíkovi. Podle našeho odhadu by zpráva měla projít územím České republiky maximálně za dvě minuty. Samozřejmě bude záležet na mnoha okolnostech, také na počasí, ale hodně i na schopnostech a zručnosti jednotlivých čertů. Ti samozřejmě předtím dostanou příslušné instrukce o zacházení se svými ohni.
Pokud se všechno podaří, pošleme o čtvrt hodiny později od německých hranic do Karpat nazpět „zprávu o doručení“. To sice keltští čerti nejspíš nedělali, ale my díky moderní technice můžeme.
Navrhli jsme celkem třináct šťastných kopců, návrší a hor, o kterých můžeme předpokládat, že kdysi mohly tvořit signální řetěz. Naším výběrem samozřejmě nechceme tvrdit, že na všech čerti skutečně působili, byť na mnoha z nich je to pravděpodobné. Zvolili jsme místa, která prokazatelně měla nějakou souvislost s keltským osídlením Moravy a Čech nebo byla v dějinách našich zemí jinak významná, leží v téměř optimální spojnici mezi slovenskými a německými hranicemi a z jednoho na druhé je vidět. Opomíjíme přitom – a musíme přiznat, že bohužel – někdejší keltská osídlení podél Jizery nebo na Berounsku, stejně jako třeba Kunětickou horu u Pardubic. To nám, prosím, v tomto případě odpusťte. Možná zopakujeme Keltský telegraf i v roce 2011, tentokrát i s těmito novými signálními větvemi.
Každé z těchto míst tedy bude mít svého čerta, v tomto případě věrného spolupracovníka REGENERACE a zároveň dostatečně velkého nadšence na to, aby v neděli 21. března po 20:00 na svém stanovišti „zažínal ohně“. A samozřejmě se dobře oblékl, znal terén, aby se po cestě tam, a hlavně zpátky nezranil, měl bystré oko sokola a rychlou ruku keltského válečníka. Následující přehled směřuje jako Slunce od východu na západ naší země. Můžete si přitom představit historicky nepotvrzenou, ale dost pravděpodobnou scénu, že Keltové na pomezí Slovenska a Moravy právě dostali od svých východních bratří signál, že se z jihu k Dunaji blíží Alexandr Veliký se svým vojskem. Jednotlivá místa a jejich čerty uvádíme s kontaktní emailovou adresou. Pokud není na příslušném místě uveden nikdo, znamená to, že toto místo svého čerta/šamana teprve hledá. Můžete to být samozřejmě i vy. Jestli se jím chcete stát, napište na adresu regenerace@regenerace.cz. Kontakty na již známé čerty uvádíme proto, abyste se s nimi mohli spojit, pokud bydlíte poblíž, budete mít zájem doprovodit je na jejich stanoviště a zúčastnit se tak opravdu nevšední podívané. Můžete tam samozřejmě dorazit nezávisle.
Do spuštění Keltského telegrafu, konce a počátku, zrození a smrti, zbývá nemnoho měsíců. Pokud ji cítíte, oživte v sobě společně s námi svou kapku keltské krve. Protože pořád platí Y Gwir yn erbyn byd, Pravda proti světu, jak věděli už moudří keltští zasvěcenci. V příštích číslech REGENERACE vám postupně přiblížíme jednotlivé uzly našeho Keltského telegrafu s jejich mýty a legendami, historickými vazbami a významem, abyste si udělali lepší představu o této pozoruhodné éře našich dějin.
Keltský telegraf pro vás připravují Vlastimil HELA, Jiří KUCHAŘ a s nimi celá redakce.