Mystérium Keltského telegrafu

Ježíš řekl: „Člověk, který hledá, ať nepřestává hledat, dokud nenajde. Když najde, bude otřesen a
jakmile bude otřesen, bude se divit a stane se králem veškerenstva.“
Logion 2 – Tomášovo evangelium.

Keltský telegraf 2016 – 7. ročník!

Již brzy, a to 19. března 2016, proběhne další ročník tzv. Keltského telegrafu. Termín se vymyká zaběhnuté tradici, kdy se tato akce dosud konala v první jarní sobotu. Ta v roce 2016 připadne na 26. března. V tu dobu jsou letos Velikonoce. Ke změně zvyklostí jsme se rozhodli s respektem k tomuto nejvýznamnějšímu křesťanskému svátku. Věříme, že budeme pochopeni. Zájemcům o tuto akcí doporučujeme sledovat informace na webových stránkách www.keltskytelegraf.cz .
Skryté tajemství Keltského telegrafu

Zájem o Keltský telegraf rok od roku vzrůstá. Zkusme se proto zamyslet nad tím, jaký je jeho skutečný smysl. Lidský život se za několik posledních desetiletí dramaticky změnil. Opět, jako již několikrát v historii, si lidstvo nevystačí s aktuálně používaným „softwarem“, kterým vnímá a prožívá svět. Pod nezvládnutelným tlakem informací, dezinformací, nových technologií a divokých změn se počty pacientů psychiatrických oddělení násobně zvyšují. Údaj, že téměř každý třetí pracující Čech trpí depresí a je ohrožen vyhořením, asi nepřekvapí. Stejně jako zjištění, že pětina Čechů bere pravidelně léky na uklidnění a zlepšení nálady. Svět je pro ně, jako pro miliony lidí na celé planetě, nepřehledný, zmatený a ztrácí v něm orientaci, i přesto, že žijeme, aspoň my Evropané, v blahobytu, o jakém se nám ani nesnilo. Narůstá strach a s ním i neschopnost zvládat svůj život. Viníky svých potíží vidí ve svém okolí, zmateném počasí, neschopné vládě, zlých lidech. Stávají se navíc snadnou kořistí pro obratné manipulátory.

Doktor Eduard Tomáš ve snaze vysvětlit to, co se dnes odehrává, použil kdysi metaforu o židli se třemi nohami. Jedna je fyziologická, druhá duchovní a třetí mentální. Ta první je vcelku normální, ta druhá je velmi krátká a třetí příliš dlouhá. Lidstvo podle něj sedí na takové židli na kraji propasti a je otázkou času – pokud se nic nezmění – kdy do ní spadne.
Lidé čím dál víc sklouzávají k povrchnosti. Zapomínají na skryté prostory své duše, ztrácí tak kontakt s prapůvodními zdroji, ze kterých lidské vědomí povstalo. Odcizili se sami sobě a neumí překročit omezení a závislosti, které je poutají k modlám hmotného světa. Tatam je úcta k posvátnosti krajiny, naplňovaná pokornou poutí na uctívané kopce, kam se dříve chodilo pro radu, sílu, vizi a udržovalo se tak mystické propojení s bohy, přírodou, druhými lidmi i se sebou samými. Tatam je víra v cosi logikou nevysvětlitelného. Víc než v Boha věříme v rozum a peníze.

Zemětřesení, záplavy, hurikány se dají přijímat jako trest boží za naše „hříchy“ i jako lidská hloupost a bohorovnost, která způsobuje porušení rovnováhy v přírodě a jejímž následkem jsou zmíněná řádění živlů. Záleží na úhlu pohledu, modelu prožívání světa, paradigmatu. Evoluce člověka je víceméně právě o jeho proměně ve vazbě na evoluci světa kolem. Díky této schopnosti přizpůsobit se, člověk, na rozdíl od jiných organismů, dosud přežívá.
Vývoj lidského vědomí, paradigmatu.

Na úsvitu lidstva žili lidé v dokonalé harmonii s přírodou, chápali ji jako svoji Matku, v jejíž náruči nacházejí hojnost všeho k životu potřebného. Stačilo se jenom sehnout nebo natáhnout ruku. Nepociťovali nedostatek. Jean Gebser označuje jejich paradigma jako původní nebo Archaické.
Jistě vás napadá otázka, co bylo předtím, než se lidé do tohoto „pozemského ráje“ dostali, odkud a proč do něj přišli? Mnohem důležitější, než ono prvotní stvoření, je pochopení toho, proč já ty, on, ona, ono, my, vy, oni tady právě teď jsme. Žijme spokojeně dál s návrhem, který nabízí bible. Adama a Evu stvořil Bůh. A proč by tomu nemohlo být právě tak?
V archaickém, původním, modelu vyvěrá vědomí člověka samo ze sebe. Je individuální a zároveň zcela ztotožněné s celkem. Dalo by se říct, že člověk už začíná být sám sebou, ale zároveň je i Bohem.
Lidí přibývalo, jejich potřeby se zvýšily a nestačilo jim k obživě jenom to, co nabízel „Ráj“. V tu dobu dochází k symbolickému „Vyhnání“, opuštění teplé náruče Matky ochranitelky. Pro zvládnutí nové situace potřebují lidé jiné paradigma. Je typické individualizací, uvědoměním si sebe sama a vznikem ega.

Lidé začínají sami pěstovat různé plodiny a zažívají dosud nepoznané situace – obavy z neúrody, řádění živlů i nepřátel. Domestikace zvířat vede ke kočovnému způsobu života, který přináší nové nástrahy a nebezpečí – tedy i nejistoty. Lidé se na jedné straně více uvědomují jako individuální jedinci a paradoxně se učí žít v rozsáhlejších společenstvech, která jim dávají větší společnou sílu a šanci na úspěch. V jejich vědomí se objevuje potřeba sounáležitosti. Vlivy zemských a vesmírných sil vnímají ve formě duchů, démonů a k jejich zvládnutí užívají magii. Tato fáze vývoje vědomí, paradigmatu, se nazývá Magická. V ní se člověk posilováním své identity vymaňuje z celku. Svět se mu stává přeludem, a vnímá jej především jako nebezpečí. Proto se pokouší očarovat a ovládnout přírodu, prostředí i vše ostatní tak, aby tyto neovládaly jeho samého.
Vyvíjí k tomu rituály a umí si to magicky „zařídit“. Společensky žije v klanech, v příbuzenských společenstvích nebo v kmenech. Mágové, šamani a medicinmani mají v těchto skupinách význačné postavení.
Další fáze vývoje vědomí se nazývá Mýtická. Člověk si uvědomuje svou duši, svůj vnitřní svět. Nežije již jen ve světě přírody, ale rozvíjí kulturu, jejímž nositelem je řeč. Nebe je obydleno bohy a Země lidmi. Úspěšné polní hospodářství vede k výměně zboží a k nezbytnému vynálezu peněz. Vznikají specializované profese jako kněží, správci, učitelé, řemeslníci. Organizačními formami této epochy jsou dynastie a theokracie kolem kněžských a válečnických vůdců. Městské státy se vzdělanými občany v centru se stávají kolébkou dnešních demokracií. V mýtickém módu vědomí vznikají božstva. Manifestují přírodní síly. Lidé si
projevy živlů zosobnili a polidštili. Analogie se světem lidí jim pomáhala chápat, jak tito bohové mohou jednat. Prakticky ve všech civilizacích najdeme epochy, v nichž se objevují spletitá božstva, kterým nakonec většina lidí přestává rozumět a tak jsou nahrazena zjednodušenými formami monoteizmu – jedním všemohoucím Bohem, základními protiklady – jing a jang apod. .
Zatímco v předcházejících paradigmatech převládal spíše pravomozkový, asociativní přístup, v soudobém, označované jako Mentální, převládá levomozkový, kauzální přístup. Tím se zásadně odlišuje, neboť dominantním se stává víra v rozum. Přírodní síly nebo bohové již neurčují dění v lidské struktuře a člověk získává stále větší svobodu, kterou, jak se v poslední době ukazuje, již
neumí zvládnout. Svému jednání dává nyní kauzální, logický a proveditelný průběh zaměřený na daný cíl. Izolace a odcizení jsou stínovou stránkou této epochy.

Bylo-li v mytické fázi rovnoprávné hodnocení duše a života, od této doby platí totéž i pro existenci a myšlení, které se stává jediným základem pro rozhodování. Technický pokrok otevírá nebývalé možnosti a blahobyt, avšak současně zakládá i věk světových válek a nebývalých rozdílů a tedy i konfliktů. Vládne logika a hmota. Duch mizí. Extrémní materialismus tvrdí, že „všechno jsou jenom atomy „. Filozofie, láska k moudrosti, je nahrazena schopností něco „dělat“. Rozjímání – pohled dovnitř je zneváženo. Tento stav nepotřebuje moudré, ale muže činu.
Technologické úspěchy nabízejí řešení některých problémů, ale také vytváří problémy nové a prakticky vedou k úpadku a neutěšenému stavu společnosti. Evoluce v technologické oblasti není vyvážená stejně skokovou změnou v mentální oblasti. Ukazuje se, že tzv. svoboda není bezmezná, že každý si nemůže dělat, co chce. Ale, jak to lidem říct a nenaštvat je? Podle Jeana Gebsera či Kena Wilbera je integrální přístup východiskem z dnešní krize vědomí. Doby přechodu se dosud vyznačovaly boji mezi starým a novým paradigmatem. Po vítězství nového bylo staré prohlášeno za nehodnotné a špatné. Dnes lze rozeznat všechny typické znaky boje mezi mentální a integrální strukturou vědomí, která oproti jiným paradigmatům bude do sebe zahrnovat všechny předcházející – tedy i mentální. Integrální vědomí se bude samo rozvíjet návratně k počátku: v archaickém
vědomí se člověk cítil součástí vesmíru, v magickém vědomí poznává moc vitálních energií a sil, snaží se zacházet se svým vlastním „já“, člověk v éře mentálního vědomí nakonec přejímá odpovědnost jako důsledek získané osobní autonomie.
Lidé integrální epochy jsou schopní, přes všechny nesnáze, žít v rovnováze s potížemi i radovat se ze života, pracovat bez ohledu na čas, nepředpojatě reagovat na všechno nové a neznámé. Životním principem je přítomnost se spoluodpovědností za minulost a budoucnost, i sebe sama, za ostatní lidi, za zem a kosmos. To, co se odehrává v symbolickém alchymistově tyglíku, ovlivňuje samotného adepta, který integruje nevědomé archetypy vystupujících jako symboly s vědomým já. Integrální vědomí spojuje všechny předcházející. Zároveň dokáže přebývat v kterémkoliv z nich, podle situace, v níž se člověk ocitá. Rupert Sheldrake to vidí následovně: „Mechanistická věda nevidí v přírodě nic jako celku, budeme pak schopni obnovit i svůj vztah k ní a to nejenom teoreticky, ale i prakticky. Je to možnost, jak bychom mohli obnovit pocit
posvátnosti planety Země.
Znamená to, že když dokážeme změnit svůj postoj k Zemi, je tady velká šance změnit i své myšlení a chování k přírodě, lidem kolem sebe, vystoupit z iluze mentálního modelu, kdy vládne kauzální myšlení a rozum a vstoupit do fáze integrálního vědomí, které dokáže vše asociovat, propojovat, vyvažovat a překlenovat.
Jak to všechno souvisí s Keltským telegrafem?

Akce Keltský telegraf vznikla pod patronací časopisu Regenerace. Každou sobotu nejbližší prvnímu jarnímu dnu se na mnoha kopcích rozsvěcují světla a jejich paprsky mysticky propojují tisíce lidí, kteří se vydali do noční tmy a stále ještě zimního chladu.
Počátek

Před časem jsem vystoupil na horu Velká Javořina v Bílých Karpatech, jíž prochází moravsko-slovenská hranice. Umístili jsme tam počátek vysílání Keltského telegrafu. Díval jsem se na obě strany, slovenskou i moravskou, vznášel se jako duch nad vodami Váhu i Moravy, v dálce sledoval siluetu Buchlova a náznaky Pálavy, střídavě se ztrácející a opět se vynořující v oparu letního odpoledne. A takto opojen nalézal jsem střed sebe sama, propojen se všemi lidmi, kteří kdy na posvátnou horu na moravskoslovenském pomezí vystoupali a vymanili se tak ze sevření svých bytů, domů, aut a rolí. Tehdy jsem uvěřil integrujícímu smyslu Keltského telegrafu.
Příběh

I Keltský telegraf potřeboval svůj nosný, příběh, který celou akci propojil s lidským vědomím. Stvořil jej Jiří Kuchař a spojil jej s Kelty, prvními obyvateli našich zemí, které známe jménem. Proč taky ne? Vždyť podle mezinárodních údajů má 35.6% českých mužů na bílém chromozomu „R1b“ což značí Keltský původ. Pro Keltové i jiné národy byly hory a kopce posvátným prostorem. Na řadě z nich byly umísťovány svatyně i pohřebiště, které měli své duchovní správce. I proto využívali kopců a na nich umístěných signálních ohňů pro přenos zpráv i jako výstrahu před hrozícím nebezpečím. Tady někde vznikl princip telegrafu, systému pro dálkové předávání informací pomocí stanic. My známe podobu, kdy se pro přenos využívají dráty a elektrický proud.
Jaro

Alban Eilir nebo také Eostre, Ostara, Méan Earraigh to všechno jsou názvy pro keltské slavnosti jara spojení s jarní rovnodenností, kdy nastává výjimečný okamžik. Den a noc jsou stejně dlouhé. K tomuto jevu dochází kolem 21. března a tímto datem také začíná astronomické jaro. Alban Eilir je hlavně oslavou plodnosti a nového života. Proto se s ním pojí mnoho tradic, které tento aspekt podtrhují a ukazují na nadčasové schopnosti Keltů integrovat prvky vnějšího i vnitřního světa a udržovat je v rovnováze. Přímo při oslavě jarní rovnodennosti potom proběhla očista novým ohněm, který měl zároveň symbolizovat rostoucí moc slunce.
Oheň

Prvním jarním dnem člověk symbolicky odhaluje temné závěsy, které halily jeho duši, otvírají se mu oči a vidí svět vcelku, integrálně. Podle některých badatelů se v průběhu jarních rituálů hojně zapalovaly ohně kvůli očistě pastvin od zlých sil a temných zimních démonů. Pravděpodobně hlavně na kopcích. Podobně jako v alchymii i v Keltském telegrafu má klíčovou roli oheň. Oheň má pro alchymisty božskou moc. Je schopen zničit organické látky, čímž má moc nad životem a smrtí, má schopnost tavit kovy a tím je očišťovat. Je nepřímým důkazem pomíjivosti těla. Z hořících předmětů, které se vyhazovaly do vzduchu, aby tak odehnaly nevlídné duchy a bytosti nám zbyli třeba papíroví draci, thajské létající lampiony, ohňostroje.
Integrální princip

Na internetu se objevil příspěvek s dokonalou analýzou Keltského telegrafu, dokazující logicky, věcně, fakticky, kauzálně, že tato akce je z historického úhlu pohledu nesmysl. Že nemá se skutečnými Kelty a s postavou čerta nic společného. Ano logicky, věcně, fakticky, kauzálně na tom něco je. Před lety jsem si jednomu kamarádovi posteskl, že mne Pánbůh opustil. Řekl mi na to – myslíš? Zarazil jsem se a opravil své tvrzení – hm, to já jsem opustil Pánaboha. Kamarád na to – myslíš? Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že já jsem opustil sám sebe. Soustředěný na povrch zapomněl jsem na tajemství ukrytá v srdci, na posvátné prostory své duše, na svůj božský základ. I vzácnou příležitost, setkat se při pouti s posvátností krajiny, integrovat ji, jsem promrhával. Stejně jako setkání se sebou samotným. Bylo na čase něco ze sebou udělat.
Ambicí tohoto textů je naznačit skutečný smysl Keltského telegrafu, který se koná v přelomových jarních dnech. Jeho snahou je podpořit, stimulovat integrální paradigma návratem k Matce Zemi, magickým rituálům, posvátným silám přírody, mýtickým duchům, démonům a bohům a integrovat je do našeho vědomí, odkud byli vytěsněni bezcitnou silou logiky a rozumu. Náš současný životní rytmus se od koloběhu přírody, magických i mýtických aspektů velmi vzdálil. Zkusme se k němu alespoň na jeden večer vrátit.
Vlastimil Hela